Jednoduché začátky
Příchodem digitálních fotoaparátů a hlavně digitálních zrcadlovek se otevřela možnost pro začátečníky zabývat se astronomickou fotografií bez velkých provozních nákladů. V době, kdy se ještě převážně používal klasický film, představovali začátky astronomické fotografie desítky metrů špatně nafocených filmových pásů. Správné určení expozice, jakož i přesné zaostření objektivů na nekonečno, může být při klasickém filmu problém, neboť v době focení nevidíme výsledek. Při použití digitálního fotoaparátu se dají případně nedostatky korigovat ihned během samotného focení. Právě proto je v dnešní digitální době snadněji začínat na poli astronomické fotografie.
Klasický stativ
Astronomická fotografie je charakteristická dlouhými expozicemi. Oproti velmi krátkým expozičním časem při denním svitu je při nočních fotografiích třeba tuto dobu úměrně prodloužit. Tento fakt pak podmiňuje fixní uložení fotoaparátu po celou expoziční doby. V opačném případě by byla fotografie neostrá. Nejjednodušším řešením je použít klasický fotografický stativ. Při procházkách do přírody však můžeme využít i jiné pevné podložky (kameny, mosty, pařezy apod), které poslouží k zajištění nehybnosti fotografické soustavy.
Fotografovat můžeme různé části oblohy. Hvězdy během noci popisují na obloze oblouky a pokud chceme mít hvězdy na fotce bodové, musíme podle zvoleného objektivu přizpůsobit délku expozice. Níže uvedená tabulka zhruba ukazuje maximální časy, které zaručí určitou bodovosť obrazu hvězd. Konkrétně přesné časy se mohou lišit v závislosti na parametrech fotoaparátu a oblasti na obloze.
Dalším, neméně důležitou věcí, je nastavení vhodné clony na objektivu. Starší (mechanické) objektivy se nastavují ručně, moderní (elektronické) pomocí samotného fotoaparátu.
Běžné objektivy mívají světelnosti okolo 1: 2,8, 1:4, ale je možné narazit i na světelnější exempláře. Čím je objektiv světelnější, tím bývá zpravidla dražší. Před samotnou koupí je vhodné pohlídat astronomické fotky a zjistit od jaké clony je použitelný pro astronomické účely. Mnoho objektivů se vyrábí ve více světelnosti a pokud je objektiv nutné pricloniť (skrz jeho optické chyby), tak je zbytečné kupovat světelnější variantu za vyšší cenu, když ho finálním použití i tak pricloníme. Samotné clonové číslo zjistíme vyhotovením série fotografií - podle jejich vzhledu a bodovosti hvězd (nejlépe v rozích).
Na zádech obra
Pokud by si fotograf zvolil expoziční dobu, jejíž délka se již projeví tak, že hvězdy popíší určitou část oblouku (nebudou bodové), musí zajistit, aby byl fotoaparát spolu s celou optickou soustavou přesně otáčen v souladu s rotací naší planety. Dosáhne to buď použitím malé paralaktické montáže (lehčí a dobře přenosné) nebo použije tzn. paralaktický stoleček - to je jednoduché zařízení umožňující otáčet s fotoaparátem v jednom směru a tak kompenzovat pohyb hvězd na obloze. Pokud vlastní fotograf větší paralaktický montáž s hlavním dalekohledem, může na jeho tubus připevnit fotografický kloubků a na něj upevnit fotoaparát (v literatuře / Internetu najdete pod názvem piggyback). Toto je výhodný způsob využití velké paralaktické montáže, který umožňuje i nezávislé využití hlavního dalekohledu na focení úhlově malých objektů a zároveň focení rozsáhlejších oblasti pomocí druhého fotoaparátu na jeho zádech. Případně, pokud se jedná o začátečníka, který nevlastní montáž, lze použít montáž technicky vyspělejších kolegů - např. na různých astronomických setkáních, případně dostupných observatořích.
Co a jak fotit
Možností, kde se dá využít širokoúhlá astronomická fotografie je mnoho. Zde je pár příkladů:
Konjunkce
Focení měsíce není složitého, pokud máte to správné vybavení. Pohybem planet, Měsíce nebo komet na obloze dochází občas k situací, že se dostanou do vzájemné malé úhlové vzdálenosti. Tehdy se nabízí možnost zvěčnit tuto situaci pěknou fotografií ukazující toto seskupení - nejlépe i s určitou okolní scenérií, ať už přírodní nebo městskou. Ohniskovou vzdálenost objektivu musíme přizpůsobit této vzájemné vzdálenosti.
Pohyb hvězd
Zkusme někdy využít fakt, že se obloha neustále otáčí. Stačí vzít fotoaparát, zvolit vhodný objektiv, správně zaostřit a nechat ho exponovat několik minut. Za odměnu dostaneme stopy hvězd s nehybnou scenérií kolem. Toto zvládne i úplný začátečník. Focení hvězdné oblohy je opravdu jednoduché - pokud se vám z toho nezakroutí hlava ...
Meteory/záblesky družic
Další jednoduchou kategorií jsou meteory. V průběhu roku jsou na obloze různé meteorické roje. Data jejich maximální aktivity je možné najít v různých zdrojích - astronomické ročenky, časopisy, specializované programy a samozřejmě různé internetové stránky. Samotné focení je jednoduché - podle možnosti si zvolíme co najsvetelnejší objektiv s ohniskovou vzdáleností, která nám umožní zachytit dostatečně široké zorné pole. Fotoaparát se zaostřeným objektivem namíříme nejlépe zhruba 45° od souřadnic radiantu daného roje. Použít můžeme buď jednoduchý stativ nebo paralaktický stoleček / montáž. A teď už jen stačí stisknout spoušť a čekat, kdy nastane ta šťastná náhoda, že meteor zazáří právě v oblasti, kde míří náš fotoaparát. Oblast můžete zvolit tak, že bude zachycovat i zemi nebo pouze část noční oblohy. Stejným způsobem se můžeme pokusit zachytit záblesky družit obíhajících naši rodnou planetu. Předpovědi přesných časů a pozic na obloze je možné nalézt na některých specializovaných internetových stránkách.
Zatmění
Samotné zatmění (Měsíce nebo Slunce) se většinou fotí přes delší ohniska, ale také je možné zachytit tyto úkazy efektně jako postupky v čase. Takové fotografie bývají vhodné, protože věrně odrážejí reálný pohled člověka na takový úkaz jakoby jeho očima.
Nebo můžeme vyzkoušet zachytit celý průběh změn jasnosti Měsíce při úplném zatmění - pokud se nám to podaří, odměnou bude velmi poutavá fotografie velké šmouhy na obloze (obrázek vlevo).
Souhvězdí
Lidé se v minulosti dívali se zájmem na oblohu. Snažili se vyčíst z ní svůj osud, ale také určit správný směr svých cest. Jejich fantazie nejednou pracovala na plné obrátky a ve spleti hvězd často viděli zvířata, různé mýtické bytosti. Jako odkaz z těchto starých dob nám zůstaly souhvězdí. Dnes nám pomáhají se v hrubých rysech orientovat na obloze. I fotografie souhvězdí jsou vděčným tématem na noční toulky s fotoaparátem v ruce. Pokud se spokojíme s krátkými expozicemi, stačí nám jednoduchý stativ. Pokud chceme zachytit i různé slabší, okem neviditelné poklady, použijeme paralaktický montáž na teleskopu.
Komety
Tyto velké špinavé koule plné ledu zanechávající za sebou dlouhé ocasy strašili lidí na všech kontinentech. Dnes je vnímáme jako nevšední divadlo. Zachytit se dají různě. Buď detailně zobrazit jejich ocasy nebo jejich ukázat jako nevšední poklady soumrak a svítání.
Na závěr
Pokud nemáte zkušenosti s astronomickou fotografií a chcete začít, tak širokoúhlá fotografie je to pravé. Seznámíte se se základními dovednostmi potřebnými pro jakoukoli astronomickou fotografii. Za poměrně krátkou dobu je možné získat slušné fotografie a potěšit takto nejen své, ale i oko lidi kolem vás. A lze takto oslovíte další zájemce o chytání fotonů z nebeské klenby.
