Co reálně uvidíme přes teleskop
Astronomický dalekohled je základním a téměř nezbytným nástrojem jakéhokoli astronoma - ať amatéra nebo profesionála. Když Galileo Galilei kolem roku 1609 namířil svůj (v té době nepříliš dokonalý) čočkový dalekohled na noční oblohu, uviděl dosud nepoznaný nový svět. Od toho momentu se dalekohledy vylepšovali a vyvíjely se nové a dokonalejší optické konstrukce.
Důležité parametry teleskopu
Asi nejdůležitějším parametrem teleskopu je průměr objektivu. Tento určuje velikost plochy čočky/zrcadla, která soustřeďuje přijímány světlo do svého ohniska. Plocha kruhu je závislá na průměru druhou mocninou a to tedy znamená, že zdvojnásobení poloměru objektivu znamená čtyřnásobně větší sběrnou plochu objektivu (při zrcadlových dalekohledech to neplatí úplně, protože střed zrcadla - podle konstrukce - může být zastíněn sekundárním zrcadlem). Od velikosti sběrné plochy se odvíjí teoreticky možný pozorovatelný dosah teleskopu. Při astronomických dalekohledech jednoznačně platí, že čím větší, tím lepší. Ale všechno má svá pro i proti. S přibývajícím průměrem samozřejmě roste i hmotnost, velikost dalekohledu a bohužel i cena. Pro vizuální pozorování se ukazuje velmi výhodná kombinace zrcadlového dalekohledu typu Newton s jednoduchou azimutální montáží typu Dobson (viz obrázek).
Teleskop typu Newton má objektiv (primárni parabolické zrcadlo) uložené ve spodní části a okulárový výtah je umístěn téměř na vrchu tubusu. Do dalekohledu se díváme kolmo na směr pozorovaného objektu. To může být zpočátku při nezkušené pozorovatelů vnímány negativně, ale je to pouze zvyk. Výška okuláru je většinou dobře dostupná, případně je potřebný malý podstavec nebo stolička pro pozorování objektů blízko horizontu. Oproti refraktorem nebo Cassegrain dalekohledem není třeba se krčit pod dalekohled nebo používat diagonálně zrcátka. Jelikož je primární zrcadlo nejtěžším komponentem celého dalekohledu, i těžiště je nízko nad zemí, což prospívá k vyšší stabilitě montáže a teleskopu jako celku. Na druhou stranu, pokud chcete s dalekohledem dělat i astronomickou fotografii, Newton na montáži Dobson není vhodný. V tomto případě je třeba uvažovat nad paralaktický montáží a refraktorem nebo reflektorem jako hlavním teleskopem na fotografování a pozorování.
Na co netřeba zapomínat
Při pozorování astronomickým dalekohledem je potřebný okulár. Existuje několik druhů - některé jsou vhodné pro pozorování planet a Měsíce, jiné na deep-sky objekty. Ohnisková vzdálenost okuláru a ohnisková vzdálenost objektivu definují celkové zvětšení optické soustavy. Při volbě správného okuláru je třeba pamatovat na velikost zorničky pozorovatele, neboť pokud výstupní pupila bude větší než zornička pozorovatele, nedopadne celkové světlo na sítnici oka a pozorování bude horší - nebude využit efektivně celý světelný tok soustředěný objektivem. Podrobnější informace naleznete v samostatném článku "Příslušenství dalekohledu - okulár". V dnešní době plné nejrozličnějších světel na ulicích je stále obtížnější najít dostatečně tmavá místa pro pozorování. Světelné znečištění zejména ve velkých městech je enormní a v kombinaci se smogem znemožňuje pozorování slabých deep-sky objektů. Pokud si chcete opravdu vychutnat pozorování a mít možnost vidět i slabší ozdoby oblohy, budete muset za dobrou tmou vycestovat nebo se tam přestěhovat. V poslední době vznikají i parky tmavé oblohy. Jsou to oblasti, kde je nízké světelné znečištění. Na tomto místě je však důležité upozornit, že vesmírné objekty v okuláru astronomického dalekohledu nikdy neuvidíte tak, jak jsou prezentovány v knihách a časopisech. Na jejich zhotovení byla zapotřebí mnohem delší expoziční doba v porovnání s možnostmi lidského oka. A pozorování barev je i při větších průměrech dalekohledů spíše raritou (při pozorování deep-sky objektů). Pozorování má své kouzlo, ale nesmíte očekávat, že na vlastní oči v okuláru uvidíte ty krásné mlhoviny nebo galaxie známé z fotek. Posledním faktorem, který významně ovlivňuje kvalitu pozorování je turbulence atmosféry. Když se podíváte přes horkou střechu auta, které bylo celý den zaparkované na parkovišti během slunečného dne, uvidíte neustále se měnící obraz. Stejně se chová i celá atmosféra nad našimi hlavami. Maximální zvětšení dalekohledu je zhruba definovány jako 2D, kde D je průměr objektivu v milimetrech. Tedy pokud máme objektiv s průměrem např. 150mm, měla by být teoreticky možnost pozorovat s 300 násobným zvětšením. Avšak limitujícím faktorem zde bude právě turbulence atmosféry (seeing). Toto naše pozorování omezí zhruba kolem faktoru 200. Ve výjimečných dnech (obvykle na jaře nebo na podzim) lze zažít klidnější atmosféru a použít i vyšší zvětšení. A samozřejmě platí, že čím vyšší na obloze se objekt nachází, tím bude nižší vliv turbulence atmosféry.
Pomůcky potřebné pro pozorování
Při pozorování se pozorovatel téměř vůbec nehýbe. V chladnějších obdobích a hlavně v zimě se často rychle dostavuje pocit chladu. Je vhodné mít na sobě vhodné teplé oblečení (termo prádlo). Chodidla si můžete chránit před postupujícím chladem vyhřívanými vložkami do bot. A samozřejmě teplý čaj nebo káva v termosce zahřeje taktéž. Při vizuálním pozorování je třeba pamatovat na dvě skutečnosti týkající se oka. Lidské oko při přechodu ze světla do tmy potřebuje určitou dobu na plné přizpůsobení se (akomodace oka). Proto před samotným pozorováním je třeba být minimálně 10 minut v naprosté tmě. Pokud bychom potřebovali vidět na nějaké překážky v terénu nebo třeba najít nějaké informace v hvězdné mapě, je nutné použít červené, nepříliš osvětlující světlo. Takové osvětlení vhodné pro astronomy je možné zakoupit, ale určitě si je dokáže vyrobit i řemeslně méně zručný pozorovatel z běžného bílého svítidla. Co se týče samotného pozorování je zde jedna záludnost. Pokud pozorujete jasný objekt (Měsíční povrch apod.) Je přirozené se dívat přímo. Avšak při pozorování nějakého slabého deep-sky objektu, je efektivnější se na něj dívat ne přímo, ale periferním viděním. Na objekt se nesmíme dívat přímo, ale musíme dívat kousek vedle - zhruba 15-20 stupňů. Tehdy bude dopadat světlo mimo střed oka, kde se nachází tzv. žlutá skvrna. Je to oblast, kde lidské oko obsahuje čípky. Mimo tuto oblast bude dalekohledem soustředěny světlo dopadat na tyčinky, které jsou citlivé na intenzitu světla. Po úplné akomodaci oka na tmu přestane žlutá skvrna úplně fungovat a člověk by při přímém pozorování vlastně nic neviděl. Na začátek to není úplně triviální, ale není problém to nacvičit. Určitě to stojí za námahu. Pokud se podíváte na tmavou oblohu plnou hvězd, zpočátku se budete cítit ohromen ale zároveň i ztracený z tolik počtu hvězd. A to je jen začátek, neboť přes dalekohled toho uvidíme podstatně více. Vyřešit tento problém pomůže hvězdná mapa. Doporučujeme na začátek si pořídit takovou mapu v papírové podobě. Nezapomeňte používat červeného světla, když v ní budete něco hledat. Po určitém čase bude určitě potřeba sáhnout po něčem obsáhlejší. V dnešní době počítačů a chytrých telefonů je situace již zcela jednoduchá. Stačí si nainstalovat jednu či dvě aplikace a budeme se moci vyhledávat množství objektů a informací o nich. Některé aplikace mají implementován i noční režim (aplikace se přepne do červené škály). A jako poslední pomůcku ke nočnímu pozorování bychom doporučili zelené laserové ukazovátko. Toto spolehlivě svým paprskem dosáhne až na oblohu a takto jednoduše ukážete dalším zvědavcům, kde se díváte dalekohledem nebo jim ukážete jednotlivé souhvězdí. Je to malá, velmi šikovná a zároveň nepříliš nákladná pomůcka.
Dosah teleskopu s průměrem objektivu kolem 50-60mm
Hvězdy dosah: cca 10.7 mag
Měsíc: větší krátery, moře, postup stínu při zatmění Měsíce
Jupiter: náznak pásů, 4 největší měsíce
Sluneční skvrny - buď se slunečním filtrem nebo projekcí nejjasnější a úhlově největší deep-sky objekty - M31, M13, M42, ... a jasnější komety
Náš tip: Teleskop Omegon 70/700 AZ
Dosah teleskopu s průměrem objektivu kolem 70-90mm
Vše co s dalekohledem s menším průměrů
Hvězdy dosah: cca 11.5 mag
Měsíc: krátery s průměrem okolo 8km, zákryty planet Měsícem
Venuše: fáze
Jupiteru: pásy
Saturn: Cassiniho dělení prstenců
Náš tip: Teleskop Sky-Watcher Horizont 90/900 AZ3
Dosah teleskopu s průměrem objektivu kolem 100-150mm
Vše co s dalekohledem s menším průměrů
Hvězdy dosah: cca 12.7 mag + mnohé dvojhvězdy
Měsíc: krátery s průměrem kolem 4-6km
Merkur: fáze
Zákryty hvězd asteroidy
Deep-sky: všechny objekty Messierovho katalogu, jasnější objekty NGC katalogu
Náš tip: Teleskop Sky-Watcher Dobson 6
Dosah teleskopu s průměrem objektivu kolem 200-250mm
Vše co s dalekohledem s menším průměrů
Hvězdy dosah: cca 13.5 mag
Měsíc: krátery s průměrem okolo 2km, zákryty slabších hvězd Měsícem
Jupiter: pozorovatelná velká rudá skvrna, kromě hlavních i slabší pásy
Mars: polární čepičky, prachové bouře
Saturn: prstence v plné kráse, několik nejjasnějších měsíčků
Možnost využívat úzkopásmové filtry pro pozorování deep-sky
Deep-sky: většinu objektů NGC katalogu
Náš tip: Teleskop Sky-Watcher Mira 200/1000 EQ5
Dosah teleskopu s průměrem objektivu kolem 300-450mm
Vše co s dalekohledem s menším průměrů
Hvězdy dosah: cca 14.6 mag
těsné dvojhvězdy
Měsíc: krátery s průměrem okolo 1km, zákryty slabších hvězd Měsícem
Jupiter: detaily v hlavních pásech
Mars: oblačnost a největší povrchové útvary
Saturn: Enckeho dělení prstenců
Deep-sky: téměř všechny objekty NGC katalogu, někteří pozorovatelé hlásí slabý náznak barvy při nejjasnější části M42. Mnohé kulové hvězdokupy se dají rozlišit na jednotlivé hvězdy až do jejich středu, při galaxiích jsou pozorovatelné ramena, výtrysky apod.
Náš tip: Teleskop Sky-Watcher Dobson 16
Pozorování krás noční oblohy má své kouzlo i po 400 letech od objevení dalekohledu a záplavě úžasných fotek z velkých observatoří a kosmických sond. Není to úplně jednoduchá činnost, vyžaduje zručnost, čas, finanční investice a zkušenosti. Často se však člověk při pozorování těch vzdálených světů zamyslí nad svou drobnou existencí ve vesmíru a nejeden pozorovatel se potom i s větší úctou dívá na naši krásku modrou planetu plnou života. A kdoví, možná se někdo z hlubin vesmíru dívá i na nás.