Teplé noci, táborák, letní lásky a samozřejmě dovolené. To zná asi každý. Noční obloha je pro astronoma pozorovatele v létě charakteristická Mléčnou cestou - velkým slabounce bílým pásem táhnoucím se skrze celou oblohu. Zhruba v jejím středu se nachází Letní trojúhelník. Tvoří ho tři jasné hvězdy - Vega (v souhvězdí Lyra), Deneb (v souhvězdí Labuť) a nakonec Altair (v souhvězdí Orel). Jejich jasnost je umožňuje najít na obloze již během soumraku. První ze zmíněných hvězd posloužila i hlavní hrdince ve filmu Kontakt na získání prvního mimozemského signálu. Na obrázku je Vega tou nejjasnější hvězdou. Na pozorování stačí i obyčejný dalekohled.
Nedaleko Vegy, se nachází asi nejznámější planetární mlhovina s označením M57 (známá také pod názvem Prstencová mlhovina). Je poměrně jasná, což ji předurčuje pro vizuální pozorování. Už dalekohledem s průměrem okolo 15-20 cm lze rozeznat její charakteristické kontury. V samotném středu se ukrývá bílý trpaslík - pozůstatek z původní hvězdy. Avšak na jeho pozorování je zapotřebí alespoň 30-35 cm průměr dalekohledu.
Egypt je na vrcholu své slávy a ve vesmíru vybuchne jedna z mnoha hvězd. Dnes, po zhruba 4000 letech, její pozůstatky můžeme najít v souhvězdí Lišky (v těsném sousedství souhvězdí Lyry). Je to další krásná planetární mlhovina. V minulosti dostala katalogové označení M27, ale pro její tvar je známá pod názvem Činka. Je to první objevená planetární mlhovina Charlesem Messierem v roce 1764. Pozorovat lze i větším triedry (například dalekohled 20x80). Její abstraktní struktury ukáže až astronomický dalekohled. Kolem ní existuje ještě jedna slaboučká obálka, ale ta je vizuálně nepozorovatelná a lze ji zachytit jen velmi dlouhými expozicemi pomocí chlazených CCD kamer. Podle odhadů by i naše Slunce na konci svého života mělo po svém výbuchu mít přibližně takový tvar. No uvidíme ...
Letní obloha je známá i díky mnoha kulovým hvězdokupám. Ty nejkrásnější jsou pozorovatelné právě během teplých nocí. Vyberme se směrem na západ od souhvězdí Lyra. Nádab na poměrně rozsáhlé souhvězdí nesoucí jméno po slavném Herkulovi. Jakoby jeho legendární síla předznamenala něco velké. Nachází se zde kulová hvězdokupa M13 známá také pod názvem Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi. Je opravdu rozsáhlá a dobře pozorovatelná i přes menší teleskopy. No větší průměry zrcadel dokáží oddělit i jednotlivé hvězdy tohoto kompaktního vesmírného objektu. Aby toho nebylo málo, tak toto souhvězdí hostí ještě jednu velkou a jasnou hvězdokupu - M92 (na obrázku vlevo). Je o kousek menší, ale stejně úžasná.
Přejděme od těžkých kalibrů k něčemu lehčímu a volnějšímu. V souhvězdí Liška se nacházejí také několik otevřený hvězdokupy. Nejznámější je Brocchiho hvězdokupa (Cr399), nazývaná také Ramínko na šaty nebo Ramínko - podle tvaru, který tvoří její hvězdy. Je rozlišitelná i pouhým okem, ale už i malý triedr (dalekohled 10x50 a větší) ukáže její "věšákový tvar". Většina hvězd má modrý nádech v kontrastu s jednou oranžovou. No v případě této hvězdokupy je pravda mírně jinde. Na obloze se sice tak jeví, ale jedná se o asterismus - hvězdy k sobě nepatří, to je jen vidíme u sebe. V tomto souhvězdí se nacházejí také další (skutečné) otevřené hvězdokupy, např. NGC 6823, NGC 6830 a v horní části souhvězdí NGC 6885.
Druhá hvězda z Letního trojúhelníku se nachází v centrální oblasti souhvězdí Labuť. Tato oblast je plná mlhovin. Mezi nejznámější určitě patří mlhovina NGC 7000 s přiléhavým jménem Severní Amerika. Objevil ji v roce 1786 slavný britský astronom William Herschel. Pokud se podíváte na obrázek vpravo, jistě si všimnete velkou podobnost s kontinentem na opačné straně Atlantiku. V jejím těsném sousedství se nachází další známá mlhovina - Pelikán (IC 5070). Obě mlhoviny září převážně v spektru H-alfa, proto je jejich vizuální pozorování náročné. No díky jejich plošné rozloze a jasnosti jsou vděčným terčem astrofotografii.
V souhvězdí se nacházejí i pěkné otevřené hvězdokupy - M29, M39. V severní části souhvězdí se nachází planetární mlhovina NGC 6826 (Blikající mlhovina). Další velmi rozsáhlou mlhovinou jsou Řasy (NGC 6992 a NGC 6960). Je to pozůstatek po výbuchu supernovy (obrázek vlevo). Pro vizuální pozorování je vhodné použít UHT filtr, ale i tak je to tvrdý oříšek. Při focení je možné zachytit celý útvar pomocí kratších teleobjektivů nebo změřit na jednotlivé detaily pomocí teleskopů s delším ohniskem.
V okolí hvězdy Deneb se nacházejí různé emisní mlhoviny. Pár jsme si už představili, ale pokud se pozorně podíváte na obrázek vpravo, v pravé dolní části najdete malou výraznou hmlovinku. Své jméno, Kosáková nebo Půlměsícovou mlhovina (NGC 6888) dostala podle svého vzhledu. Pro vizuální pozorování by bylo vhodné použít dalekohled s průměrem alespoň 20 cm, nejlépe 30-40 cm a doplnit před okulár i O-III filtr.
Na samotném okraji tohoto rozsáhlého souhvězdí se nachází jasem slabá, ale vzhledově nádherná emisní mlhovina IC 5146 s názvem Zámotek (obrázek vpravo). Sousedí s tmavou mlhovinou Barnard 168.
V souhvězdí Labuť se nacházejí také dva Radiante meteorických rojů a to Alfa Cygnidy (maximum 18. červenec) a Kappa Cygnidy (maximum 17. srpna). Pokud se v letních měsících rozhodnete fotografovat nebo pozorovat dalekohledem některé části Labutě nebo jiných letních souhvězdí, můžete zachytit i stopy "padajících hvězd" z roje Perseid, které mají maximum kolem 12. srpna.
Letní noci bývají celkem teplé a dají se strávit téměř celé pod hvězdnou oblohou. Na druhou stranu jejich krátkost může být určitým nedostatkem. Na obloze je možné pozorovat mnoho různých objektů, ať už jednoduchým dalekohledem někde na horách daleko od pouličních lamp nebo dalekohledem si vybrat některé slabší objekty. Astronomické fotografii množství krásných mlhovin i zástup kulových hvězdokup v létě doslova přeje. Pokud se vydáte na jih k moři na dovolenou, nezapomeňte si přibalit i dalekohled. Jižní souhvězdí Štír je plné objektů, ve kterém budete moci i malým průměrem jeho čoček spatřit mnohé poklady.