Asi nejcharakterističtějším jarním souhvězdím je Lev. Nejjasnější hvězdou je Regulus. S dalšími dvěma hvězdami (eta Leo a gamma Leo) tvoří "půlměsíc". Toto souhvězdí je plné galaxií. Pět z nich se nachází také v Messierovom katalogu - M65, M66, M95, M96 a M105. První dvě galaxie spolu s NGC 3628 tvoří známou Trojici ve Lvu (na obrázku níže). Tyto tři galaxie se nacházejí blízko u sebe a při použití středně dlouhých ohniskových vzdálenosti lze je vyfotit na jednom snímku. Jejich jasnost zároveň umožňuje jejich pozorovat také pomocí triedry. Západněji se nacházejí další dvě pěkné spirální galaxie - M95 a M96. Jejich jasnosti 9,7 a 9,2 je předurčují jako další cíl fotografů nebo i majitelů menších dalekohledů při vizuálním pozorování. O kousek dál (zhruba stupeň severně) se nachází další, v pořadí již třetí, skupinka galaxií. Nejjasnější z nich M105 obkličují NGC3371 a NGC3389. První jsou jasnější, ale na poslední budete potřebovat dalekohled s průměrem alespoň 20-25 cm.
Vpravo od souhvězdí Lev se nachází nepříliš výrazné souhvězdí Rak. Je zhruba uprostřed trojúhelníku tvořeného hvězdami Pollux, Prokyon a Regulus. Tvoří několik hvězd ve tvaru obráceného písmene Y. Nevýraznost tohoto hvězdného seskupení je na druhou stranu docela dobře vyvážená dvěma otevřená hvězdokupama. První je M44 (obrázek níže). Rovněž je známá jako Jesličky. Tento název dostala od řeckého básníka Aretusa. No až v roce 1610 je jako jednotlivé hvězdy rozlišil známý vědec Galileo Galilei. My si je dnes můžeme jednoduše podívat binokulárním dalekohledem nebo malým dalekohledem. Na fotografování nám postačí i střední teleobjektiv s ohniskovou vzdáleností okolo 300 mm. Pro zajímavost uvedu, že tato hvězdokupa je známá také pod názvem "Včelí úl", nebo "Výpary nahromaděných mrtvol" - jak ji nazvali starověcí čínský astronomové (kdo ví proč ...). Tato hvězdokupa je viditelná i pouhým okem - samozřejmě při dobrých pozorovacích podmínkách.
Druhou hvězdokupou v tomto souhvězdí je M67 (na obrázku níže). Nachází se jižně od výše zmíněné M44. Na tuto už musíme použít alespoň triedr. Ve vesmíru se nachází dost daleko od galaktické roviny a patří mezi jednu z nejstarších hvězdokup. Leží ve vzdálenosti více než 2500 světelných let. Už i malý dalekohled nám odhalí krásu tohoto hvězdného seskupení a umožní nám vidět desítky jejích hvězd. Celkově jich obsahuje více než tisíc, což je dost bohatá nadílka.
Nyní pojďme na druhou stranu od souhvězdí Lev. Najdeme tam úhlově malé souhvězdí poeticky nazvané Vlasy Bereniky. Při pohledu triedry nám udeří do očí otevřená hvězdokupa Mel 111. Je dost řídká, přesto obsahuje okolo 40 jasných hvězd. Kousek níže a vlevo se nachází galaxie M64. Je známá také jako "Černooká galaxie". Svůj název dostala podle tmavší oblasti na sever od jejího středu. Na její pozorování budeme potřebovat teleskop s průměrem objektivu alespoň 25 cm, ale její úplnou krásu ukáže až 35 cm dalekohled. Určitě nejzajímavější částí tohoto souhvězdí je jeho jižní část, jejíž část patří i do souhvězdí Panna. Tato oblast je doslova poseta galaxiemi. Je jich zde velké množství. Některé mají eliptický, některé kulový nebo spirálový tvar. Na jejich pozorování však budeme potřebovat dobrou mapu, tmavou oblohu a dalekohled s čím větším průměrem. Pokud se o tuto oblast budou zajímat nadšenci astronomické fotografie, najdou zde různé zajímavé kompozice galaxií.
Jižně od Vlasů Bereniky se nachází úhlově rozsáhlé souhvězdí Panna. Nejjasnější hvězdou je Spika. V souhvězdí se nachází, kromě výše zmíněné oblasti plné galaxií, množství dalších galaxií. Mezi nejznámější patří M104 (Sombrero - název dostala díky tmavému pásu přes střed galaxie, na obrázku níže), M61 a mnoho dalších. Celkově je v Panně 11 galaxií z Messierovho katalogu. Nejdůležitější je M87. Je to obrovská eliptická galaxie, která je charakteristická vytryskla hmoty. Toto je opravdu úplná specialitka a je ji možné pozorovat až dalekohledy s minimálním průměrem objektivu kolem 40cm.
Vlevo nad Pannou se nachází další velké souhvězdí. Je jednoduše identifikovatelné díky svému vzhledu. Hlavní nejjasnější stálicí je oranžový Arktur. Je to čtvrtá nejjasnější hvězda na obloze. Za zmínku stojí velikost tohoto oranžového obra - je zhruba 25 větší než naše Slunce.
V souhvězdí se nachází několik zajímavých objektů. Za zmínku stojí kulová hvězdokupa NGC 5466, NGC 5248, dvojice menších galaxií NGC 5676 a NGC 5660. V těsném sousedství Pastýře se nachází galaxie M101. Je známá také jako Větrník (obrázek níže). Je to velká spirální galaxie a je dobře pozorovatelná i malými dalekohledy. Její ramena jsou rozsáhlé a takto zhruba vypadá i naše Galaxie z vesmíru. Výborné pozorovací podmínky zaručuje její orientace - téměř přesně čelem k nám. Za dobrých pozorovacích podmínek ve větších dalekohledech je možné vidět i shluky hmoty v jejím ramenech - dokonce dostali i své identifikátory v NGC katalogu.
Na jarní obloze se nachází jedna největších kulových hvězdokup. Mezi vlas Bereniky a Pastýřem, na spodním okraji souhvězdí Lovečtí psi, se nachází kulová hvězdokupa M3. Její velikost umožňuje ji vidět i pouhým okem. No i malý teleskop (alespoň 10 cm) již umožňuje rozlišit nejjasnější hvězdy. Její jasnost dosahuje hodnotu 6,2mag. Kousek vlevo se nachází ještě jedna, ale slabší kulová hvězdokupa NGC 5466.
Na severním okraji loveckých psů se nachází jedna překrásná spirální galaxie (obrázek níže). Je k nám vhodně natočená a tak si můžeme prohlédnout její ramena. Nese označení M51, ale je známá také pod jménem Vírová galaxie. Jako první spirálovou galaxii ji objevil lord Rosse. Od nás je vzdálena kolem 37 milionů světelných let. Pokud vlastníte dalekohled s průměrem alespoň 30 cm, můžete se směle pokochat pohledem na její nádherné ramena.
Z meteorických rojů je možné na jaře pozorovat dva s vyšší frekvencí - a to Lyridy (maximum je kolem 22. dubna) a Eta Aquaridy (maximum je kolem 5. května). Jejich pozorování může zpříjemnit noci strávené pod hvězdnou oblohou. Jaro (stejně jako podzim) je vhodná na pozorování zodiakálního světla (nazývané také zvířetníkové světlo). Je to slaboučké světlo kuželovitého tvaru zužující se vzhůru. Vzniká rozptylem slunečního světla na prachu v sluneční soustavě. Na jeho pozorování potřebujete pouze své oči, no kvalitní tmu. Pozorovat lze po skončení soumraku na západě (podzim na východě před východem Slunce). V našich zeměpisných šířkách to není často pozorován astronomický úkaz, ale určitě stojí za pokus.