Podzimní noční obloha přes teleskop

Období konce léta, kdy se začínají prodlužovat noci, jsou pro astronomii a pozorování přes teleskopy velmi příjemné. Pod oblohou se dá strávit ještě celá noc bez větších problémů, protože zatím neuhodili mrazy. A ani technika a baterie ve fotoaparátech netrpí zápornými teplotami.

Velmi charakteristickým podzimním souhvězdím je Pegas. Je to velmi rozsáhlé souhvězdí - sedmé nejrozsáhlejší na obloze. Rozpoznáme ho jednoduše podle jeho tzv. Pegasovho čtverce. Je tvořen hvězdami schéma, Markab, Algenib a Sirrah (ze souhvězdí Andromedy), které mají přibližně stejnou jasnost. I přesto, že leží v sousedství Mléčné dráhy a jeho plošné velikosti, neobsahuje překvapivě velký počet zajímavých objektů. Za zmínku možná stojí kulová hvězdokupa M15. V severní části souhvězdí se nachází spirální galaxie NGC 7331. Existuje však jedna lahůdka jak pro pozorovatele, tak i pro fotografy. Zhruba půl stupně od NGC 7331 se nachází seskupení pěti galaxií. Na jejich pozorování budeme potřebovat přiměřeně velký průměr teleskopu a dostatečně tmavou oblohu.

V těsném sousedství se nachází další souhvězdí Andromeda, jehož jméno pochází už od antických Řeků. Podle dochovaných pověstí představuje krásnou princeznu. A opravdu. V souhvězdí se nachází nejkrásnější galaxie M31 - s označením (obrázek). Je pozorovatelná i pouhým okem na tmavé obloze. Už i malý triedr odhalí její velikost. Ve větším teleskopu se dají rozeznat její jednotlivé ramena. V jejím těsném sousedství se nacházejí ještě další dvě galaxie a to M110 (malý eliptický útvar na sever od M31) a M32 ležící jižně na okraji M31. V dalekohledu se jeví jako rozmazaná hvězda. Obě tyto malé galaxie jsou satelitními galaxiemi velké M31. Vedle tohoto souhvězdí se nachází malé, nevýrazné, ale snadno rozeznatelné souhvězdí Trojúhelník. Podle čeho dostalo své jméno? No komplikovaná otázka. V západní části se nachází další rozsáhlá galaxie M33 (známá také pod názvem Větrník). Tvrdí se, že je ji možné rozeznat i pouhým okem, ale podle zkušeností mnohých pozorovatelů budete potřebovat minimálně triedr. Je to poměrně rozsáhlá galaxie spirálového tvaru ve vzdálenosti 2 300 000 světelných let. Na rozdíl od galaxie v Andromedě je slabší, ale pro triedr vhodný objekt. Zajímavou strukturu zobrazí až větší průměr dalekohledu (min. 30-35 cm). Její relativní blízkost k M31 přímo navádí, abyste na ni při prohlídce oblohy nezapomněli.

Trocha západně od Pegasovho čtverce, jižně od Labutě, se nachází jedno maličké souhvězdí. Jeho vzhled připomíná delfína vyskakujícího z moře, podle kterého dostalo i své pojmenování. V jižní části se nachází jedna menší kulová hvězdokupa NGC 6934.

Během podzimních večerů se v jižní části oblohy nachází rozsáhlé, ale na hvězdy nepříliš nápadné souhvězdí nesoucí označení Vodnář. V tomto souhvězdí se nachází pár objektů, které stojí za povšimnutí. Prvním je kulová hvězdokupa M2. Někteří pozorovatelé tvrdí, že je při dobrých pozorovacích podmínkách rozeznatelná i pouhým okem - tak to můžete jít zkusit. Pro větší binokulární dalekohledy a menší zrcadlové teleskopy je výborně pozorovatelná, neboť je velmi jasná. Nachází se od nás přibližně 50 000 světelných let. V souhvězdí jsou dvě nádherné planetární mlhoviny s přiléhavými jmény - mlhovina Saturn (NGC 7009) a mlhovina Šnek (NGC 7293). Poslední jmenovaná se často označuje také jako Boží oko. Tato mlhovina je považována za nejrozsáhlejší na obloze, ale její slabá povrchová jasnost ji spíše předurčuje jako terč pro fotografy. Má zdánlivou jasnost 6,5 magnitudy a její rozměry na obloze jsou 15 'x 10'.

Na rozhraní mezi souhvězdími Cassiopea a Perseus se nacházejí dvě mlhoviny - Duše a Srdce. Mlhoviny jsou od sebe vzdáleny kolem 300 světelných let a od naší planety přes 6 000 světelných let. Září převážně v H-alfa oblasti a proto jsou spíše vhodné pro fotografování. Jejich velké plošné rozměry na obloze dovolují použít k fotografování i střední teleobjektivy. Uprostřed mlhoviny se nachází otevřená hvězdokupa Mellott 15, jejíž jas hvězd osvětluje celou mlhovinu. I střední velké astronomické dalekohledy odhalí několik desítek hvězd (obrázek vlevo). Samotné prachové mračna v centrální části vyniknou krásně na fotografii - ovšem na to, abychom to dosáhli musíme použít teleskop s ohništěm kolem 2m.

Kousek vedle těchto mlhovin se nachází i dvojice otevřených hvězdokup s označením chi a ha (NGC 884 a NGC 869). Pokud byly výše uvedené mlhoviny těžší pozorovatelné, tak tato dvojice objektů je naopak výborným cílem ať už větších binokulárních dalekohledů nebo malých teleskopů. Jejich nejjasnější hvězdy téměř dosahují 6. magnitudu a pohledem připomínají dvě hromádky rosipaných diamantů. Dalším objektem dostupným pro pozorování je otevřená hvězdokupa M34. Nachází se jižněji, přibližně uprostřed souhvězdí Perseus. Její plošná velikost odpovídá na obloze odpovídá Měsíce v úplňku. Obsahuje přibližně stovku hvězd.

Pokud se podíváme severněji až na okraj souhvězdí Cassiopea, najdeme tam jednu velmi zajímají mlhovinu. Její velmi výstižný název odráží její samotný vzhled - mlhovina Bublinka (NGC 7635). Tento objekt je vytvářen velmi horkou a masivní hvězdou, která je přibližně 40 krát větší než naše Slunce. Samotná hvězda a mlhovina je od Země vzdálená okolo 7 200 světelných let. Je to opravdu bublina plynu vytvořena silnými větry z hvězdy.

Během letních dnů je možné na obloze pozorovat mlhovinu Činka. No a aby podzim nezůstala pozadu, máme tu hmlovinku Malá činka (M76). Najít ji můžete při okraji souhvězdí Perseus. Je to asi nejslabší planetární mlhovina z Messierovho katalogu. V teleskopech 25 cm a více ji uvidíte jako mlhavou elipsovitou skvrnku. Její slabší části odhalí až delší expozice pomocí CCD kamer nebo fotoaparátů.

Na pozorování těchto objektů je třeba mít velký zrcadlový teleskop. Pro správný výběr nás neváhejte kontaktovat.

Jasnou oblohu a krásné zážitky Vám přeje kolektiv www.idalekohledy.cz