Skutečným králem noční oblohy v zimě je nepochybně souhvězdí Orionu a jeho mlhoviny. Je docela zajímavé porovnat různé kultury jak se v minulosti dívali na toto souhvězdí. V našem "západním" pojetí představuje Orionu lovce držícího v jedné ruce kyj a v druhé ochranný štít. Původní obyvatelé jižní polokoule, plující po Tichém oceánu, viděli v těchto hvězdách muže v kánoi a jasné mlhoviny pro ně představovaly ryby chycené na šňůře. Pokud byste si vzali do rukou vyobrazení čínských souhvězdí z roku 1247, rozeznali byste pouze souhvězdí Velký vůz a Orionu. Pozice hvězd v tomto souhvězdí nenechaly chladnými ani starověkých architektů v Egyptě, protože se ukazuje, že rozestavení a velikosti tří pyramid v Gize zcela přesně odpovídají hvězdám v Orionova pás. Jak to už opravdu bylo se už asi nikdy nedozvíme, ale dnes si můžeme prohlédnout všechny zákoutí v tomto souhvězdí.
Asi nejzajímavější je Velká mlhovina v Orionu. Je viditelná bez problémů i pouhým okem. Jakýkoliv triedr nebo malý astronomický dalekohled odhalí nádherný objekt. Čím větší průměr dalekohledu použijete, tím jemnější detaily budete moci pozorovat. Všechny objekty hlubokého vesmíru (mlhoviny, galaxie, ...) se vždy pozorovateli jeví v odstínech šedé barvy, ale právě M42 vidí někteří pozorovatelé jako slabě zelenkavý objekt. Může to být způsobeno její vysokým jasem ve srovnání s ostatními. Tak či onak, tato mlhovina je asi nejkrásnější mlhovinou na obloze. Nejjasnější část uprostřed byla pojmenována Trapéz. Těsně nad touto částí se nachází mlhovina M43 (výčnělek nad M42). Stejně jako předchozí je stejně dobře pozorovatelná i malými dalekohledy. Nápadný je tmavý pás přecházející přes mlhovinu. Kousek severně od M43 se nachází další mlhovina. Je tmavé prachové mračna mají tvar běžící postavy - odtud její název Běžící muž (NGC 1977). Mlhovina není až tak výrazná jako předchozí dvě a proto na ni je třeba použít středně velké teleskopy.
Podívejme se nyní na okolí hvězdy Alnitak - to je ta jasná vlevo z trojice na Orionova pásu. Vlevo nahoře od ní se nachází mlhovina Plamínek (NGC 2024). Je to snadno pozorovatelná mlhovina. Její tmavé mračna na pozadí jasnější mlhoviny připomínají plápolající oheň letních táboráků. Pod ní se nachází mlhovina IC 434 a v ní je jakoby vyhryznutá velmi známá temná mlhovina B33 - Koňská hlava (obrázek vlevo). V soutěži Milionář jednou padla otázka na známou mlhovinu v souhvězdí Orionu s hlavou zvířete - na rozdíl od Vás bohužel ten soutěžící nečetl tento článek a ani neměl zkušenosti s astronomickými pozorováními. Milion nepadl. Na pozorování této specialitky budete však potřebovat delší ohnisko a alespoň středně velký dalekohled.
Pokud se posuneme na sever Orion, jeho hlava kolem hvězdy Meisse je tvořena hvězdokupou Cr 69 (seskupení hvězd uprostřed obrázku vpravo). Pokud na tuto oblast namíříte své fotografické vybavení, získáte i krásnou mlhovinu s označením Sh2-264. Avšak vizuálně je téměř nepozorovatelná vzhledem k faktu, že září v oblasti H-alfa. Na její zachycení Vám bude stačit středně dlouhý teleobjektiv a pár delších expozic.
V souhvězdí Orionu stojí za zmínku ještě něco. Je to jeho hlavní hvězda. Podívejte se na první obrázek v tomto článku. Je tam jedna jasná slabě oranžová hvězda (vlevo nahoře). To je Betelgeuse. Je to veľobor. Podle posledních pozorování se zjistilo, že kolem ní obíhá ještě jedna hvězda a to v takové blízkosti, že se vlastně navzájem dotýkají. Velikost této hvězdy je asi 1300 násobkem velikosti našeho Slunce. Takových obřích hvězd je v naší galaxii jako šafránu. Její další budoucnost je jasná - časem vybuchne jako supernova. To bude opravdu grandiózní divadlo. Děje se to v astronomicky krátkém čase vzhledem k její životní fázi. No jestli se toho my nebo samotné lidstvo dožije je sporné - každopádně si ji vždy zkontrolujte, možná budete prvním objevitelem této supernovy ...
Poslední mlhovinou, kterou se budeme zajímat je Barnadov oblouk (Sh2-276). Je to slabá mlhovina ve tvaru půloblouku obklopující téměř celé souhvězdí. Září v H-alfa oblasti, ale její plošný rozsah si žádá použít na její zachycení světelné širokoúhlé objektivy. Na fotkách krásně dotváří pozadí celkového vzhledu tohoto souhvězdí.
V těsné blízkosti a vpravo dolů od Orion, ale je to už vlastně v souhvězdí Eridanus, se nachází pěkná mlhovina s názvem Hlava čarodějnice - NGC 1909. Tento prachový útvar je osvětlován modrým světlem z blízké hvězdy Rigel. Tato hvězda je dalším obrem, její velikost je zhruba 20 násobkem velikosti našeho Slunce. Středně velký dalekohled nám prozradí i jeho doprovodu ve vzdálenosti 9 úhlových vteřin. V souhvězdí se nachází i pár galaxií, ale žádná není výrazná.
Po Orionu je na zimní obloze další známé souhvězdí - Býk. Jeho oko představuje hvězda Aldebaran. Je to další obor. Má 40 násobně větší průměr než naše Slunce. V tomto souhvězdí jsou dvě známé otevřené hvězdokupy - Hyády a Plejády. A právě první z nich se nachází v okolí hvězdy Aldebaran. Hvězdokupu tvoří množství dobře pozorovatelných hvězd už i pomocí malého dalekohledu (vlevo).
Druhou, možná ještě zajímavější a populárnější, jsou Plejády (známé také jako Sedm sester, lidově Kuřátka). Tvoří je modrobílé horké hvězdy, které osvětlují mlhavé mračna v popředí. Právě tyto osvětlené závoje jsou častým cílem fotografů v zimním období. Plejády jsou pozorovatelné pouhým okem, ale v triedry se ukáží v plné kráse. Pokud si chcete otestovat svůj zrak, zkuste si v noci spočítat kolik jich uvidíte. Pokud se dopracujete k číslu 12, gratulujeme, máte velmi dobrý zrak. Celkově je v této hvězdokupě přes 400 hvězd. Plejády si začátečníci často popletou s malým vozem, nakolik se na vozík skutečně podobá.
Souhvězdí Býka obsahuje dva zajímavé objekty - pozůstatky supernov. Jeden je bez problémů viditelný - už středně velký dalekohled umožní spatřit jeho vláknitou strukturu. Jeho název je Krabí mlhovina (M1). No druhý je téměř nemožné pozorovat. Na jeho odhalení je třeba využít citlivou astronomickou kameru a dlouhé minuty exponování. No odměna za to stojí. Objekt vypadá jako takové zamotané klubko nití. Dostal označení Sh2-240 (nebo i Sime 147). Na první objekt potřebujeme déle ohniště; na druhý si vystačíme s objektivem s ohniskovou vzdáleností okolo 200 - 300 milimetrů.
Kromě výše uvedených objektů hlubokého vesmíru je v zimě pozorovatelný meteorický roj Geminidy. Vyznačuje se dobrou pravidelností a vysokou aktivitou. V maximu (kolem 12.-13. Prosince) můžete očekávat až kolem 130 meteorů za hodinu. Gemenidy se vyznačují pomalými a zelenkavými stopami na obloze. Pozor na chladné noci, když je budete pozorovat a něco si přát.
Zimní období nízkými teplotami vytváří častěji ledové krystalky potřebné pro tvorbu halových jevů. Obvykle v době, kdy je Slunce nízko nad horizontem, nejlépe na horách. Pak můžete kolem Slunce najít různé "duhy" a barevné oblouky. Takových úkazů je velké množství a lidé se většinou na oblohu přes den ani nepodívají a nevšimnou si i takové divadlo. Samotné Slunce si vždy zakryjte dlaní své natažené ruky nebo využijte budovu, stožár nebo jiný velký objekt, který poslouží jako stínítko. Oči si šetřete na slabé klenoty noční oblohy